Proprietární software má v dnešní době pořád velký podíl ve spouště oblastech i přes nesporné výhody open-source softwaru. Je to ale nutné? Na to se pokusím odpovědět.

Proprietární software je povětšinou opakem otevřeného softwaru, tzn. open-source softwaru, FOSS. Ten stojí na tom, že kdokoliv může software používat a jeho zdrojový kód šířit, nahlížet do něj a upravovat ho. U proprietárního softwaru je to většinou tak, že je zatížený poplatkem, v dnešní době už ani ne jednorázovým, spíš jde o předplatné. Je omezený licencí, která zakazuje software dekompilovat (převést na zdrojový kód), šířit a modifikovat. I v dnešní době se ale proprietárnímu softwaru i přes tyhle očividné nevýhody daří, a to hlavně kvůli neobeznámenosti laiků s touto problematikou.

Udává se několik důvodů pro volbu proprietárního softwaru. Spousta proprietárního softwaru, hlavně toho známého, jsou více přívětivé a kvalitní než open-source. Taky často nabízí komerční podporu, nejnovější funkce a záruku dodržení standardů anebo právních norem, většina open-source softwaru naproti tomu mají licence, kde se zříkají veškeré zodpovědnosti. Prý bývají bezpečnější právě kvůli nedostupnosti zdrojového kódu. Ráda bych rozebrala, jestli jsou toto nutně přednosti jen proprietárního softwaru.

Před tím bych ale ještě chtěla poukázat na rozdílné vlastnosti, které ovlivňují následné body.

Rozdíly mezi proprietárním a open-source softwarem

Princip získávání kapitálu

Proprietární software ho získává z prodeje softwaru a služeb k němu, zatímco open-source ze své podstaty závisí převážně na dobrovolných příspěvcích, i když to tak nutně nemusí být. Navíc má proprietární software výrazně větší potenciál „vendor lock-inu“ (uzamknutí zákazníka ve svém ekosystému). Tím se kapitálová stabilita zvyšuje ještě více, jelikož zvyšuje (krátkodobé) náklady na změnu.

Open-source konkuruje jak proprietárnímu softwaru, tak i sobě navzájem, v opaku: otevřenosti, standardizaci a kompatibilitě. Je to totiž výhoda, díky které dá více lidí novému softwaru šanci, protože to pro ně znamená menší náklady na zkoušku a potenciální změnu. Zároveň ale kvůli tomu není snadné kapitál získat, jde v první řadě o kvalitu softwaru (pokud ho nepoužívají fanoušci FOSS z ideologických důvodů).

Mocenské vztahy

Zatímco u proprietárního softwaru je jedinec nebo firma vlastníkem softwaru, zákazníci jsou jen uživatelé, software nevlastní. Vlastník si s ním může dělat cokoliv, často se ani nemusí ptát na žádné povolení ani přemýšlet nad důsledky, které bude změna mít. Často se ani člověk nemůže vrátit o verzi zpátky, kdy mu software vyhovoval. Poskytuje mu malou svobodu a taky malý vyjednávací prostor, pokud nejde o velkého zákazníka.

U open-source softwaru může člověk dělat se softwarem prakticky cokoliv, a navíc za něho ani nemusí platit. Není na původní tvůrce nijak vázaný, může si založit „fork“ – vlastní verzi, která je odlišná od původní. Pokud se zákazníkovi něco nelíbí, není problém si zaplatit vývojáře, aby mu potřebnou funkcionalitu naprogramoval.

Výhody proprietárního softwaru

Kvalita, nové funkce, přívětivost

Troufám si tvrdit, že tady jde jen o kapitál. Vývoj stojí čas a peníze, a jak říká známá ekonomická poučka: „Žádný oběd není zadarmo.“

Bezpečnost

Možný argument pro proprietární software je ten, že je bezpečnější, protože ke zdrojovému kódu má přístup jen omezený počet lidí, kteří navíc nejsou motivovaní bezpečnostních chyb využít, protože by tím ohrozili vlastní příjem. A i když je možná pravda, že „security through obscurity“ dává určitou ochranu navíc, rozhodně by na ni člověk neměl sázet.

Při tomto přístupu platí, že absence zdrojového kódu sice může odradit crackery, otázka ale je, jestli je to žádoucí. Složité případy mohou sice přilákat méně lidí, o to zdatnější ale pravděpodobně budou. Pokud se nakonec někomu podaří nějakou slabinu najít, může mít větší motivaci vyčkávat na správnou příležitost (např. spekulovat na prodej slabiny někomu jinému), protože je menší šance, že by někdo jiný chybu odhalil taky. To může následně vyústit ve velké škody, potenciálně likvidační.

U otevřeného kódu je potenciálně jednodušší nalézt chybu, což přiláká více crackerů. Pokud někdo chybu najde, bude mít malou motivaci spekulovat a radši chybu zneužije dříve. Tím napáchá pravděpodobně méně škod než v prvním případě.

Komerční podpora

Další argument pro proprietární software je přítomnost komerční podpory. Znovu vidím problém hlavně momentálním nedostatku kapitálu na trhu, ale i jeden další. V případě proprietárního softwaru má firma nebo jedinec monopol na poskytování podpory a přidávání nových funkcí. To je pro zákazníka poměrně nešťastná situace, jelikož se nemůže rozhodnout „jít jinam“, je nucený strpět i špatnou podporu. Open-source naopak poskytuje příležitost podnikatelům, aby začali nabízet komerční podporu, pokud po ní bude poptávka. S tím jde samozřejmě ruku v ruce i konkurence, která žene ceny dolů a kvalitu nahoru.

Open-source v praxi

V dnešní době (v roce 2025) je open-source běžný ve vývojářských kruzích. Postupně začíná pronikat i do byznysu, ale i k veřejnosti. Spoustu technologií a softwaru, např. programovací jazyky nebo operační systémy, jsou open-source. Nejznámější příklad může být např. Linux, který i přes malý podíl u domácího využití (zhruba 4 %) běží na 500 nejvýkonnějších superpočítačích na světě.^[1]

Rozhodně ale není pravda, že jsou open-source technologie nedostupné pro laika. V dnešní době je spoustu dostupných Linux distribucí, které se svou jednoduchostí vyrovnají Windows a MacOS. Existuje Mozilla Firefox namísto Chromu, LibreOffice namísto Office balíčku, Blender namísto Maya nebo 3dsMax, atd. Alternativy k proprietárnímu softwaru můžete najít např. na této stránce: https://www.opensourcealternative.to/. Zároveň se stávají normou i federované sociální sítě, z nich nejznámější je pravděpodobně Mastodon, konkurent Twitteru, ale existuje i PixelFed namísto Instagramu nebo Lemmy namísto Redditu. Existuje i protokol Nostr a na něm postavené aplikace, které posouvají decentralizaci o stupeň dál, jelikož jako profil slouží veřejný klíč z asymetrické kryptografie, ale tahle technologie je ještě poměrně v plenkách.

Závěr

Z mého postupného bádání jsem nakonec naznala, že proprietární software nemá z principu žádnou výhodu. Z krátkodobého hlediska je sice možná výhodné ho používat, jde ale o cestu, která je předurčena k neštěstí. Open-source naproti tomu nabízí velmi slibné řešení pro snad všechny zúčastněné strany, ať už jde o vývojáře nebo uživatele. I když má svoje základní mouchy, eliminuje spoustu nežádoucích problémů. Proto si myslím, že by se měl začít používat co nejvíce, aby bylo více lidí motivovaných do něho přispívat.