LLM thoughs
Je vtipný, jak si děláme prdel z LLMs, že jsou jaksi podřadní kvůli principu, jakým se učí. Přitom my sami nejsme o nic lepší, neučíme se o nic chytřeji. Musíme tisíckrát spadnout z kola, než se na něm naučíme jezdit. Opravdu se máme cítit nadřazení?
Taky mě fascinuje posedlost „halucinacemi“, které jsou prý důkaz, že LLMs jsou „jen výpočetní model“. Na druhou stranu, když člověk získá falešnou vzpomínku nebo se obecně splete, je to důkaz pro to, že už člověk není a nemá mít žádná práva? Nemyslím si. Naopak si často na lidech ceníme, když dokonalí nejsou.
LLM už jsou tak pokročilé, že většina jejich vlastností jsou emergentní povahy (vznikly spontánně procesem trénování), nejsou naprogramovány lidmi.
Architekturu, učící algoritmy, feedování dat a cílování sice programují lidé, ale schopnost překládat, rozumět instrukcím, udržovat návaznost v uvažování (chain-of-thought), zpracování faktů a kreativitu si LLM vytvoří sami.
Antropocentrismus