Roste to, čemu dáváme energii
Tohle je jedna věc, u které jsem vypozorovala, že je takřka univerzálně platná pro všechno. Odvíjí se od ní motivace k dělání činností, řízení auta, kdy podvědomě zatáčíme tam, kam se díváme, i vytváření návyků atd. Bohužel, tuhle jednoduchou poučku si skutečně uvědomuje jen málo lidí v takovém rozsahu, v jakém skutečně platí, a tak vynakládají energii a prostředky na věci, které je ve skutečnosti nezajímají a nechtějí je podporovat.
Jako příklad můžu uvést přesvědčení, že na některé problémy jsme „moc malí“, a tím pádem nemá cenu se je snažit řešit. I když např. nemůžeme ze dne na den vyřešit chudobu v Indii atp., můžeme podniknout kroky k tomu, abychom ji jako lidstvo vyřešili dřív. To stejné platí např. pro zaměstnání, kde se spoustu lidí tiše podřídí toxickým nadřízeným a kolegům místo toho, aby si nastavili zdravé hranice a komunikovali zdravě ostatním své očekávání. Většina změn se neděje ze dne na den, ale postupně se kumuluje, jako sněhová koule. Pokud ale tyhle změny nikdo nebude dělat, nikdy se nepřeklopí do změny reálné.
Rozhodně to neznamená, že je potřeba všemu dát správný směr, jinak se zboří svět. Je důležité dělat rozhodnutí, ale měla by být taky informovaná. Obecně platí, že zavedené věci jsou pro danou situaci „nejlepší“. Není to ale pravidlem, a je vesměs na člověku, v čem se cítí dobře. A i kdyby dával energii něčemu, co nakonec opustí, pořád mu zůstává schopnost se přizpůsobovat, která je pravděpodobně ze všeho nejcennější.