Nechte své hrdiny umřít

S přibývajícím věkem mi začala docházet jedna věc: když je někdo naším hrdinou nebo vzorem, není to až tak o tom, co udělal on — ale spíš o tom, co jsme zatím neudělali my. Neznalost a magie jsou z perspektivy člověka totéž. A tak s přibývajícími znalostmi a zkušenostmi hrdinové postupně mizí. Ne proto, že nedosáhli velkých věcí, ale protože jsme k nim vyrostli blíž. Víme, jak toho dosáhli, a zároveň zjišťujeme, že jsou to lidi jako my. „Smrt" hrdiny je vlastně to nejlepší, co se nám může stát.

Jenže mnoho lidí si to nepřipouští. Slavné osobnosti si představují skoro jako světce. Einstein napsal své první ženě Milevě — fyzičce, která se možná podílela na jeho práci — seznam podmínek, za kterých je ochoten zůstat v manželství: budeš prát mé prádlo, nebudeš očekávat city, nebudeš na mě mluvit, když o to nepožádám. Masaryk budoval obraz pokrokového a humánního státníka, zatímco jeho žena Charlotta trávila roky v sanatoriích a on byl zpravidla někde jinde. Stephen Hawking opustil svou první ženu Jane po dvaceti pěti letech manželství ve chvíli, kdy mu pomáhala přežít nemoc.

Všichni tito lidé dosáhli velkých věcí. A všichni se dopustili věcí, které bychom u kohokoli jiného odsoudili.

Schválně — zkuste si zadat do svého AI chatu: „Co špatného udělal/a [váš hrdina]?" Výsledek vás možná překvapí. A pokud ano, je to dobrá zpráva: znamená to, že ještě máte kam růst.