Gell-Mann amnézie v kontextu státu
Gell-Mann amnézie je psychologický jev, kdy si člověk uvědomuje nespolehlivost médií v oblasti, kterou zná, ale jakmile začne číst o tématech cizích, zase jen slepě věří. Tento mechanismus lze fascinujícím způsobem aplikovat i na vztah mezi lidmi a státem.
V kontextu státní správy se tahle amnézie projevuje jako schopnost lidí ignorovat systémovou nekompetenci jenom proto, že jí nerozumí. Občan může mít hlubokou osobní zkušenost se selháním státu – například v podobě byrokratického chaosu při vyřizování stavebního povolení nebo nespravedlivého postupu úřadu. Snad neznám nikoho, komu by "pracák" skutečně pomohl najít práci. Ale v momentě, kdy jiná složka státu komunikuje v oblasti energetiky, zdravotnictví nebo zahraniční politiky, tenhle pocit nespravedlnosti a naštvání se nepřenáší. Člověk tak nějak podvědomě bere, že stát v těhle oblastech dělá všechno proto, abychom se měli dobře.
Tahle „systémová slepota“ je pro svobodnou společnost nebezpečná, protože vede k erozi odpovědnosti státu. Ten může opakovaně selhávat, protože se nenajde kritická masa, která by tohle selhání zastavila.
Když se Gell-Mann amnézie stane kolektivní, stát už není vnímaný jako soubor procesů, které můžou být chybné, a začíná být vnímaný jako autorita, jejíž slovo je v každé nové oblasti implicitně pravdivé. Výsledkem je paradox: člověk ví, že stát v jedné věci lhal nebo selhal, ale i tak mu věří v té další. Pokud totiž jednu věc státu "nežere", ale těch zbývajících devět ano, tak systém bude fungovat dál.